Vánoční Dráždany 2009

          Krátce před vánočními svátky se skupina studentů naší školy v doprovodu s učiteli vypravila na celodenní výlet do nedalekého saského města Drážďany a také na pohádkový zámek Moritzburg.

          Tváře umouněné od popela, ale kominík to není. Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není. Šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane. Kdo je to? Málokdo by neznal odpověď. Popelka zve na zámek Moritzburg, kde v prosinci a lednu probíhá speciální pohádková výstava, kterou jsme si nechtěli nechat ujít. Za normálních okolností by dnes byl zámek jen jedním z mnoha kouzelných zámků ve východní části Německa. Jeho osud však navždy poznamenalo natáčení pohádky „Tři oříšky pro Popelku“ (Drei Haselnüsse für Aschenbrödel) režiséra Václava Vorlíčka v zimě 1972/73. Film se stal součástí historie zámku.V pohádce totiž představoval sídlo prince a na jeho schodišti ztratila Popelka svůj střevíček při útěku z královského bálu.

          Malebná vesnice Moritzburg je vzdálena asi 14 km severozápadně od Drážďan. Autobus nás zavezl na parkoviště, odkud to bylo již jen krůček (asi 500 m) k zámku. Cesta vedla přes most.Zámek Moritzburg totiž leží na ostrově obklopeném Zámeckým rybníkem. Dominantou zámku jsou čtyři rohové věže, se kterými je propojen. Lovecký zámek Moritzburg přezdívaný Perla saského baroka založil v pol. 16. stol. vévoda Mořic (Moritz) Saský, ale současnou barokní podobu získal v letech 1723-1733 za panování saského kurfiřta Augusta Silného podle návrhu dvorního architekta Matthäuse Daniela Pöppelmanna. Na zámku jsou k vidění rozsáhlé sbírky loveckých trofejí, ale také čínský, japonský a míšeňský porcelán.  

          Na nádvoří jsme se vyfotili u velkého střevíce, připomínky toho Popelčina. Ve vstupní hale stojí kočár, s nímž královský pár absolvoval spanilé jízdy po okolí. Na zámku už na nás „dýchala“ pohádková atmosféra v podobě originálních kostýmů a rekvizit. Výstava vytvořená v české i německé jazykové verzi byla obohacena o zajímavosti z natáčení. Kromě životních osudů jednotlivých herců a tvůrců jsme odhalili i další tajemství (že při divokých jízdách na koni zaskakovali dubléři  nebo že nechtěl napadnout sníh…).  

          Z Moritzburgu nás autobus zavezl přímo do saské metropole Drážďany, která má za sebou prastarou vánoční tradici. Zde byla vynalezena Drážďanská vánoční štola (Dresdner Christstollen), zde je kolébka jednoho z nejstarších vánočních trhů v Německu, zde stojí největší vánoční pyramida na světě. Také my jsme se nechali zlákat a zamířili do historické části Drážďan, Altstadt (Staré město). Došli jsme na nejstarší drážďanské náměstí Altmarkt (Starý trh) pocházející z roku 1370.  Zde se v adventním čase koná známý Vánoční trh nazvaný Striezelmarkt (Štolový trh), který se zmiňuje v análech již od roku1434.

          Tehdy obdarovali majetní měšťané drážďanskou chudinu svátečním pečivem štolou, dříve německy nazývaná také „Striezel“. Dnes je za vrchol vánočního Striezelmarktu považována drážďanská slavnost „Dresdner Stollenfest“, pro niž připravuje zhruba 150 drážďanských pekáren a cukráren obrovskou štolu vážící téměř čtyři tuny. Při slavnostním průvodu konaném druhou adventní neděli projíždí štola na skvostně vyzdobeném voze taženém koňmi historickým starým městem. Poté je zde, na náměstí Altmarkt, nakrájena speciálním nožem dlouhým 1,6 m a rozdělena mezi návštěvníky slavností. Štolu mají Drážďany dokonce patentovanou.

          Po celou dobu nás lákaly stánky s místními specialitami a vánočními pochoutkami jako jsou kořeněné perníčky  (Pulsnitzer Pfefferkuchen, opečená jablka, svařené víno anebo grog. Kromě bohatě zdobené vánoční jedle s foukaným vánočním sklem jsme obdivovali čtrnáctimetrovou vánoční pyramidu. Dají se zde koupit také dřevěné hračky a figurky z druhé strany Krušných hor, modrotisky, hrnčířské zboží z Lausitz a Schwibbogen (obloukový svícen s muzikujícími andílky). Dalším symbolem drážďanského trhu je Pflaumentoffel, "švestkáček", figurka vyrobená ze sušených švestek, která prý nosí štěstí.

          Z náměstí Altmarkt jsme se vydali na náměstí Neumarkt k protestantskému kostelu Frauenkirche (kostel Panny Marie), který je jedním ze symbolů Drážďan. Původní  barokní kostel byl postaven v letech 1726-1743 a navržen drážďanským městským architektem Georgem Bährem, jedním z největších mistrů německého baroka. Byly zde nainstalovány varhany, které Johann Sebastian Bach představil veřejnosti koncertem v roce 1736. Na konci druhé světové války  se stal Chrám Panny Marie obětí brutálního bombardování. Spojenecké letectvo zaútočilo 13. února 1945 na Drážďany a zasypalo jejich ulice tunami smrtících bomb, po kterých zbyly z mistrovských barokních staveb jen sutiny. Frauenkirche nálet přežil, jeho statika byla ale citelně oslabena a stavba po dvou dnech vzdoru nakonec zkolabovala. Zbytky kamenů byly ponechány v centru města na dalších 45 let jako připomínka 2. světové války.

          S obnovou kostela se započalo v roce 1991 a trvala do r. 2005. Protože se originální stavební plány nezachovaly, byly informace o původní stavbě čerpány ze starých obrazů a fotografií. Do stavby se podařilo zakomponovat 43% původních součástí. Na rekonstrukci se složili lidé z dvaceti zemí světa a společně tak přispěli více než dvěmi třetinami potřebné částky 180 miliónů eur. Dnes je Frauenkirche opět plně přístupný. Oproti původním plánům zde v podzemních prostorách vznikl koncertní sál. My jsme obdivovali především vysokou kupoli (přes 26m) zvanou die Steinerne Glocke (Kamenný zvon). 12 000 tunová kupole se tyčí ve výšce čtyřiceti metrů bez jakýchkoliv vnitřních podpěr.

          Při zpáteční cestě jsme jsme míjeli Residenzschloss (Rezidenční zámek) proslulý klenotnicí saských kurfiřtů a králů. K „tajné úschovně“, která vznikla kolem roku 1550, náleželo 7 místností označených pravděpodobně již v 16. století kvůli zelenému zbarvení jednotlivých stavebních částí jako tzv. Grünes Gewölbe (Zelená klenba). Jsou zde shromážděna mistrovská díla šperkařského a zlatnického umění. Vrcholem klenotnice jsou soubory klenotů Augusta Silného a jeho syna, které jsou jedinečnou historickou kolekcí reprezentativních šperků 18. století.

          Do vyhřátého autobusu, který na nás již netrpělivě čekal, jsme nastoupili prokřehlí mrazivým počasím, ale zároveň jsme měli radost z příjemně prožitého dne plného nových dojmů a zpět do Litoměřic jsme se vraceli s báječnou vánoční náladou.

Kompletní galerii fotek naleznete zde .