Vánoční Dráždany 2009
Krátce před vánočními svátky se skupina studentů naší školy
v doprovodu s učiteli vypravila na celodenní výlet do nedalekého saského
města Drážďany a také na pohádkový zámek Moritzburg.
Tváře umouněné od popela, ale kominík to není. Klobouk s peřím, luk a
kamizola, ale myslivec to není. Šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale
princezna to není, jasný pane. Kdo je to? Málokdo by neznal odpověď.
Popelka
zve na zámek Moritzburg, kde v prosinci a lednu probíhá speciální pohádková
výstava, kterou jsme si nechtěli nechat ujít. Za normálních okolností by
dnes byl zámek jen jedním z mnoha kouzelných zámků ve východní části
Německa. Jeho osud však navždy poznamenalo natáčení pohádky „Tři oříšky pro
Popelku“ (Drei Haselnüsse für Aschenbrödel) režiséra Václava Vorlíčka v zimě
1972/73. Film se stal součástí historie zámku.V pohádce totiž představoval
sídlo prince a na jeho schodišti ztratila Popelka svůj střevíček při útěku
z královského bálu.
Malebná vesnice Moritzburg je vzdálena asi 14 km severozápadně od
Drážďan. Autobus nás zavezl na parkoviště, odkud to bylo již jen krůček (asi
500 m) k zámku. Cesta vedla přes most.Zámek Moritzburg
totiž leží na ostrově obklopeném Zámeckým rybníkem. Dominantou zámku jsou
čtyři rohové věže, se kterými je propojen. Lovecký zámek Moritzburg
přezdívaný Perla saského baroka založil v pol. 16. stol. vévoda Mořic
(Moritz) Saský, ale současnou barokní podobu získal v letech 1723-1733 za
panování saského kurfiřta Augusta Silného podle návrhu dvorního architekta
Matthäuse Daniela Pöppelmanna. Na zámku jsou k vidění rozsáhlé sbírky
loveckých trofejí, ale také čínský, japonský a míšeňský porcelán.
Na nádvoří jsme se vyfotili u velkého střevíce, připomínky toho
Popelčina. Ve vstupní hale stojí kočár, s nímž královský pár absolvoval
spanilé jízdy po okolí. Na zámku už na nás „dýchala“ pohádková atmosféra v
podobě originálních kostýmů a rekvizit. Výstava vytvořená v české i německé
jazykové verzi byla obohacena o zajímavosti z natáčení. Kromě životních
osudů jednotlivých herců a tvůrců jsme odhalili i další tajemství (že při
divokých jízdách na koni zaskakovali dubléři
nebo že nechtěl napadnout sníh…).
Z Moritzburgu nás autobus zavezl přímo do saské metropole
Drážďany, která má za sebou
prastarou vánoční tradici. Zde byla vynalezena Drážďanská vánoční štola
(Dresdner Christstollen), zde je kolébka jednoho z nejstarších vánočních
trhů v Německu, zde stojí největší vánoční pyramida na světě. Také my jsme
se nechali zlákat a zamířili do historické části Drážďan,
Altstadt (Staré město). Došli
jsme na nejstarší drážďanské náměstí
Altmarkt (Starý trh) pocházející z roku 1370.
Zde se v adventním čase koná známý Vánoční trh nazvaný
Striezelmarkt (Štolový trh),
který se zmiňuje v análech již od roku1434.
Tehdy obdarovali majetní měšťané drážďanskou chudinu svátečním
pečivem štolou, dříve německy nazývaná také „Striezel“.
Dnes je za vrchol vánočního Striezelmarktu považována
drážďanská slavnost „Dresdner
Stollenfest“,
pro niž připravuje zhruba 150 drážďanských pekáren a cukráren obrovskou
štolu vážící téměř čtyři tuny. Při slavnostním průvodu konaném druhou
adventní neděli projíždí štola na skvostně vyzdobeném voze taženém koňmi
historickým starým městem. Poté je zde, na náměstí Altmarkt, nakrájena
speciálním nožem dlouhým 1,6 m a rozdělena mezi návštěvníky slavností. Štolu
mají Drážďany dokonce patentovanou.
Po celou dobu nás lákaly stánky s místními specialitami a vánočními
pochoutkami jako jsou kořeněné perníčky (Pulsnitzer
Pfefferkuchen, opečená jablka, svařené víno anebo grog. Kromě bohatě zdobené
vánoční jedle s foukaným vánočním sklem jsme obdivovali čtrnáctimetrovou
vánoční pyramidu. Dají se zde koupit také dřevěné hračky a figurky z druhé
strany Krušných hor, modrotisky, hrnčířské zboží z Lausitz a Schwibbogen
(obloukový svícen s muzikujícími andílky). Dalším
symbolem drážďanského trhu je Pflaumentoffel, "švestkáček", figurka vyrobená
ze sušených švestek, která prý nosí štěstí.
Z náměstí Altmarkt jsme se vydali na náměstí Neumarkt k
protestantskému kostelu Frauenkirche
(kostel Panny Marie), který je jedním ze symbolů Drážďan. Původní
barokní kostel byl postaven v letech 
Bährem,
jedním z největších mistrů německého baroka. Byly zde nainstalovány varhany,
které Johann Sebastian Bach představil veřejnosti koncertem v roce 1736.
Na konci druhé světové války
se stal Chrám Panny Marie obětí brutálního bombardování. Spojenecké
letectvo zaútočilo
S obnovou kostela se započalo v roce 1991 a trvala do r. 2005.
Protože se originální stavební plány nezachovaly, byly informace o původní
stavbě čerpány ze starých obrazů a fotografií. Do stavby se podařilo
zakomponovat 43% původních součástí. Na rekonstrukci se složili lidé z
dvaceti zemí světa a společně tak přispěli více než dvěmi třetinami potřebné
částky 180 miliónů eur. Dnes je Frauenkirche opět plně přístupný. Oproti
původním plánům zde v podzemních prostorách vznikl koncertní sál. My jsme
obdivovali především vysokou kupoli (přes 26m) zvanou die Steinerne Glocke
(Kamenný zvon). 12 000 tunová kupole se tyčí ve výšce čtyřiceti metrů bez
jakýchkoliv vnitřních podpěr.
Při zpáteční cestě jsme jsme míjeli
Residenzschloss (Rezidenční
zámek) proslulý
klenotnicí saských kurfiřtů a králů. K „tajné úschovně“, která vznikla
kolem roku 1550, náleželo 7 místností označených pravděpodobně již v 16.
století kvůli zelenému zbarvení jednotlivých stavebních částí jako tzv.
Grünes Gewölbe (Zelená klenba). Jsou zde shromážděna mistrovská díla
šperkařského a zlatnického umění. Vrcholem klenotnice jsou soubory klenotů
Augusta Silného a jeho syna, které jsou jedinečnou historickou kolekcí
reprezentativních šperků 18. století.
Do vyhřátého autobusu, který na nás již netrpělivě čekal, jsme nastoupili prokřehlí mrazivým počasím, ale zároveň jsme měli radost z příjemně prožitého dne plného nových dojmů a zpět do Litoměřic jsme se vraceli s báječnou vánoční náladou.
Kompletní galerii fotek naleznete
zde