Český jazyk a literatura
Maturitní zkouška z českého jazyka a literatury má charakter komplexní zkoušky a je připravována ve dvou úrovních obtížnosti – 1. základní, 2. vyšší úroveň. Je jen na svobodné volbě studenta, kterou úroveň si vybere. V letech 2010 a 2011 (tzv. náběhová fáze) může student konat ze zkušebního předmětu český jazyk a literatura i nepovinnou zkoušku ve vyšší úrovni obtížnosti, pokud jako povinnou koná zkoušku v základní úrovni obtížnosti. Od roku 2012 již tato možnost není. Stejně jako u cizího jazyka je tato možnost v tzv. náběhové fázi pro studenty výhodná. Dejme tomu, že si chce student zvolit vyšší úroveň zkoušky, ale při jejím neúspěšném vykonání v rámci povinných zkoušek neuspěje v celé společné části. Řešením tedy je zvolit u povinné zkoušky nižší úroveň a vyšší pak u zkoušky nepovinné, která nemá vliv na to, zda student u maturitní zkoušky uspěje, či nikoli.
Rozdíly mezi úrovněmi obtížnosti jsou vymezeny jak rozsahem a hloubkou ověřovaných znalostí a dovedností (zejména u didaktického testu a ústní zkoušky), tak samotným zadáním dané části zkoušky (zejména u písemné zkoušky). Zkouška z českého jazyka a literatury má tři části: didaktický test, písemnou práci a ústní zkoušku.
Doporučená literatura k ústní zkoušce
Váha tří dílčích zkoušek při výsledném hodnocení je stejná, tedy 1:1:1. Pokud student neuspěje v jedné nebo více dílčích zkouškách, neuspěl u celé zkoušky. V případě, že student nevykoná úspěšně dílčí zkoušku konanou formou didaktického testu a/nebo písemné práce, dílčí ústní zkoušku v příslušném termínu již nekoná. Jelikož se jedná o zkoušku povinnou, neuspěl tak ve společné části, a tím i u celé maturitní zkoušky. Opravnou zkoušku z českého jazyka a literatury koná v opravném termínu, a to ze všech tří dílčích zkoušek. Žák má právo pro opravnou zkoušku zvolit jinou úroveň obtížnost zkoušky, než v jaké konal zkoušku v předchozím termínu.
